„Byla jsem dost pozadu, jak výkonnostně, zkušenostmi, tak schopnostmi, ale motivace být lepší mě táhla,“ vzpomíná na své začátky. Dnes už je pro ni atletika životním stylem. „Nejtěžší je asi dlouhodobě udržet disciplínu. Být důsledná i ve dnech, kdy to nejde,“ říká. Nejvíce ji naopak baví adrenalin při závodě a pocit flow. „Běh mi pomáhá zvládat stres, emoce, i různé životní výzvy. Díky němu jsem silnější nejen fyzicky, ale i v hlavě,“ dodává.
Nejradši trénuje ve skupině. „Mám ráda, když se na tréninku navzájem hecujeme a posouváme dál. Energie skupiny mě táhne.“ Jako vrcholová atletka samozřejmě dbá i na správné stravování. Před závody se stravuje lehce a výživně, aby měla dostatek energie. „Hodně taky piju. Hydratace je klíčová.“
Protéza ruky je pro ni nezbytná, kromě závodů ji nosí i na tréninky. „Pomáhá mi s rovnováhou a efektivitou.“ Ne každý má přístup k dobrému vybavení a drobnosti jako váha, stabilita a přizpůsobení technice jsou pro běh zásadní. Hendikepovaní sportovci by se podle ní měli brát jako plnohodnotní sportovci. „Lidé by se o nás měli zajímat, fandit, ptát se. Hlavně nás nedefinovat jen podle hendikepu, ale podle toho, co děláme. Často neví, co za tím vším je – stejná dřina, cíle. Ale věřím, že jsme na dobré cestě,“ usmívá se.
Respekt je pro ni nejen ve sportu základ. „Znamená to uznat výkon druhých, i když jsou třeba vašimi soupeři. A umět přijmout porážku.“ Kdo s během začíná a Olympijský běh bude jeho první delší závod, tomu vzkazuje: „Neporovnávejte se s ostatními. Každý začínal od nuly. Hlavní je, že jste venku a hýbete se.“