Jak vůbec vznikl nápad, že se v tehdejším Československu bude pořádat Olympijský běh?
Úplně původní myšlenka vzešla od Mezinárodního olympijského výboru. Nápad spočíval v tom, aby se v týdnu, kdy je Olympijský den – tedy 23. června, uskutečnil běh na památku založení MOV. A to nejen u nás, ale samozřejmě v mnoha zemích po celém světě. Myšlence uspořádat Běh Olympijského dne se dostalo od samého začátku velké podpory ze strany tělovýchovných jednot a dobrovolníků a díky tomu se podařilo během necelých dvou měsíců závod uspořádat.
Vzpomenete si, jaký byl tehdy samotný závod?
Byla to velká věc. Běh se tehdy konal zároveň jako součást memoriálu Evžena Rošického. Sice nám nepřálo počasí, ale tomu nikdy neporučíte. Doporučená délka trasy byla od MOV 10 kilometrů, kterou jsme převzali. První ročník se konal jen v Praze, odstartoval nám ho Emil Zátopek a celkem se závodu zúčastnilo kolem šesti set závodníků. O rok později se Běhu olympijského dne chytli i Slováci a uspořádali si závod i v Bratislavě. Při třetím ročníku se přidalo Brno i Ostrava a postupně akce rozrostla až do současných 80 míst.
Panují legendy o prvním ročníku, kdy se závodníci doslova prali o trička s olympijskými kruhy. Je to pravda?
To byla asi ta nejzajímavější věc. MOV byl tak štědrý, že nám dal pro všechny závodníky značková trička Adidas s olympijskými kruhy. A to bylo v roce 1987 něco. Hned se to rozkřiklo a o rok později dorazilo na start dokonce 993 závodníků. Hlavně, aby měli tričko s kruhy. Mám v okolí spoustu kamarádů, kteří toto tričko dodnes mají schované. Někteří už hodně obnošené, jiní v něm běhají vždycky jen jednou ročně, a to v den konání Olympijského běhu.
Dával tato trička Mezinárodní olympijský výbor vždycky?
Třetí ročník už je ne, jelikož se myšlenka Olympijského běhu už celosvětově mezi lidi dostala. Později pak trička tisknul přímo Český olympijský výbor. Ale jelikož se později přidala Ostrava, která začala do závodníků počítat i dětské závodníky ze základních a mateřských škol, měly už ne stovky, ale tisíce závodníků. Proto se začala trička dávat jen těm nejrychlejším a část šla i do tomboly.
Čtyřnásobný olympijský vítěz Emil Zátopek odstartoval po skončení závěrečné disciplíny Rošického memoriálu Běh olympijského dne.
Jak už jste zmínil, první ročník startoval Emil Zátopek. Startovali i jiní olympionici?
Emil Zátopek nám startoval první závod. Jednou nebo dvakrát střílela startovní pistolí i jeho paní Dana Zátopková. Častokrát startovali předsedové Českého olympijského výboru, což byla od roku 1990 Věra Čáslavská. Tu jsme se snažili dostat na start tři roky, než se nám to konečně povedlo. Pak startoval minimálně desetkrát pozdější předseda Milan Jirásek, což byl můj spolužák z gymplu, takže v tomto případě byla domluva mnohem jednodušší. Měli jsme u nás párkrát šéfa olympijských misí Františka Dvořáka nebo diskaře Imricha Bugára a Ludvíka Daňka. Co si pamatuji, tak v těch posledních ročnících to byli třeba desetibojař Tomáš Dvořák, tenistka Helena Suková a jednou dorazila i Barbora Špotáková.
Startovní výstřel Olympijského běhu probíhá symbolicky přes vysílání Českého rozhlasu. Bylo tomu tak i v minulosti?
Start skrze rozhlasové vysílání fungoval jen v počátcích, do roku 1989 to totiž byla svým způsobem politická akce. Tenkrát politici řekli, že se v 18:00 odehraje startovní výstřel a teprve pak půjdou zprávy. A po roce 1990 už startovní výstřel logicky zanikl. Ale myšlenka startování přes Český rozhlas se před pár lety zase vrátila a T-Mobile Olympijské běhy se tak opět startují živě přes vysílání.
Organizoval jste celkem 28 ročníků. Za tu dobu musíte mít spoustu zážitků? Napadne vás něco konkrétního spojeného s některými ročníky?
Pamatuju si, že v jednom roce převzala záštitu Škoda Plzeň. Ti tenkrát dodali pro vítěze sněhově bílé teplákové soupravy a přišla jedna navíc. Tak jsme ji dali do tomboly a on to zrovna vyhrál člověk, který doběhl předposlední. Tak šťastný obličej jsem snad nikdy neviděl. Nebo v roce 2008 bylo hrozné vedro a pak přišla neskutečná bouřka. Ve velkém lijáku a prudkém dešti jsme odvedli maximum, ale některé závodníky se nám nepodařilo změřit. Rozhodčím, kteří měli stopky, déšť zalil displej natolik, že přestaly fungovat. Pořadí jsme pochopitelně měli, ale časy jsme dohledávali ještě dlouho poté přes e-maily.
Vy osobně jste vždycky organizoval závody?
Já abych pravdu řekl, tak jsem především oficiální měřič tratí mimo dráhu. Kdybych se mohl trošku pochlubit, tak mám licenci IIAAF, což mají v republice jen tři lidé.