„Šermířská vytrvalost je dost specifická, i přesto že má člověk naběháno mnoho kilometrů, šerm ho unaví raz dva,“ říká Michal. Samotné hodiny šermu to ale nenahradí. Jakub dodává, že je potřeba obojí kombinovat. „Jsem zastáncem toho, že běh je nezbytnou součástí každého sportu a sám jsem si k němu musel postupně vybudovat vztah. Je to trochu nezbytné zlo, které mi však hodně pomáhá ve výkonech na závodním poli,“ usmívá se.
Michal nejčastěji běhá doma v Ústí nad Labem na Střížovickém vrchu. Za delším výběhem pak vyráží na nedaleký okruh kolem jezera Milada. Všem běžeckým nováčkům doporučuje: „Důležité je, aby to každého bavilo a užil si vyplavení endorfinů.“ Na běhu má nejraději volnost. „Mám také rád, když občas běhám stejné trasy. Je to pro mě takovou malou motivací, že bych rád trasu zaběhl zase o kousek rychleji.“ Jakub doplňuje: „Když začínáte v čemkoliv, je potřeba si stanovit nějaké cíle a postupně je plnit.“ On naopak často běhá v posilovně na páse, když je hezky, nejraději ale zamíří do pražské Stromovky.
„Moje zkušenost je taková, že jak se chovám k ostatním, tak se oni většinou chovají nazpátek,“ říká Jakub o respektování soupeřů a rozhodčích. Někdy ale může dojít ke spornému rozhodnutí. „Šermíř to musí respektovat, i kdyby nebylo třeba zcela spravedlivé, vypořádat se s tím a jednat v duchu fair play,“ dodává Michal.
K respektu jsou šermíři vychováváni odmalička, jak trenéry, tak rozhodčími na turnajích. „Když člověk zažije hodně proher a i výher, tak mu samo vyplyne, že chovat se fair play a mít úctu k soupeři, se ke konci vždy vyplatí,“ popisuje Jakub. „Ať už člověk šermuje s rovnocenným nebo slabším soupeřem, respekt by neměl chybět na turnajích, ale také na trénincích. Mělo by se tak mladším šermířům ukázat, že šerm je skutečně gentlemanský sport,“ usmívá se Michal.